Letošní účastníci Mezinárodní zeměpisné olympiády byli požádáni, aby nám napsali pár vět, jak se dostali k zeměpisu. Dovolujeme si zveřejnitz zpověď jednoho z nich.

 

Moje zeměpisné „lovestory“ začínalo podobně jako u většiny milovníků tohoto oboru. Už od malička pohádky nahradily geografické dokumenty, hraní s hračkami protáčení glóbusem a čtení pohádek nekonečné studování atlasu světa.

Tato krásná záliba mi naštěstí vydržela i do dalších let – po příchodu na první stupeň ZŠ jsem například zjistil, že ne každý umí seřadit prvních 30 států podle rozlohy i obyvatelstva, a dokonce jsem objevil nezájem některých spolužáků o tento obor. Neustálé nazývání „nerdem“ a podobnými přízvisky mne naopak silně motivovalo a já pouze nevysedl z rozjetého vlaku.

Největším krokem vpřed bylo ovšem objevení sedmého nebe na Zemi pro člověka mého druhu – zeměpisné olympiády. Do této doby se vždy jednalo pouze o moji osobní zálibu a nyní jsem dostal šanci se porovnat s ostatními, a zároveň nevídaným způsobem rozšířit své znalosti a obzory. Díky svým nemalým znalostem jsem byl tedy každoročně vysílán reprezentovat naši školu na okresní i krajské úrovni.

Nastává jaro roku 2020, se žalem v oku sleduji jak všechna krajská kola vědomostních soutěží, kterých jsem se zúčastnil, jsou rušena a začínám se uchylovat až do tragických stavů. Načež jako jasná hvězda na obzoru přišel email o konání krajského kola ZO online. V tuto chvíli mě nemohlo nic lepšího potkat, všechno úsilí a přípravu jsem tedy zaměřil na právě tuto událost. Výsledek stál za to – i přes druhé umístění v kraji Vysočina se mi splnil můj dávný sen – postoupení do celostátního kola!

Celostátní kolo se také konalo z části online, ovšem závěr soutěže (terénní část a multimediální test) byl díkybohu v reálném světě, lépe řečeno v Jílovém u Prahy. Po intenzivní, avšak krátké přípravě jsem se tedy vydal reprezentovat svůj kraj. 27. června byl Den D a zpětně musím konstatovat, že pravděpodobně i jeden z nejlepších dnů mého života. Po dni stráveném intenzivní prací v krásné krajině a přátelském kolektivu jsem se domů vracel s úsměvem na tváři, a dokonce s 2. místem.

Kromě úžasných cen jsem dostal pro mě něco mnohem cennějšího – možnost reprezentovat ČR v zahraničí – přesněji na eGeo (Evropská geografická olympiáda). Ta se bohužel konala celá online, ale i tak byla nezapomenutelným zážitkem. Přichází na řadu 29. srpen, téměř celá česká mise se schází na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po třech hodinách poměrně povedeného testování jsme měli hotovo. Druhý den jsme obdrželi i naše výsledky a následně nezbývalo nic jiného než oslavovat. Já osobně získal bronzovou medaili, celkově jednu ze dvou bronzových spolu s jednou stříbrnou získanou Čechy v naší kategorii. Naše skvělé výkony společně s dalším dobrým umístěním našich starších kamarádů zajistily ČR celkově 3. místo z 12 zúčastněných zemí.

Tím dosavadní kapitola končí a já jen doufám, že se nejednalo o poslední zážitky, které mi zeměpis přinesl. Tímto bych chtěl také velmi poděkovat organizátorům ZO, kteří mi i letos umožnili hledat nové cesty v této nádherné vědě. Nic takového bych nemohl zažít, kdyby nebylo jejich obětavosti a touhy poznávat.

… velké dík patří i mým nejbližším příbuzným, kteří vydrželi mé nekonečné zeměpisné  přednášky a jistě se těší na ještě objemnější v budoucnu.

 

Marek Dřínovský, Gymnázium Bystřice nad Pernštejnem