“Chtěl bych výuku jen v angličtině”

Univerzita Karlova jako celek se v mezinárodním žebříčku sestavovaném britskou společností Quacquarelli Symonds (QS) umisťuje ve třetí stovce. QS ale srovnává i jednotlivé obory a tady se situace liší. Konkrétně geografie a lingvistika z UK se letos dostaly mezi stovku těch nejlepších. A podle proděkana Přírodovědecké fakulty UK  pro geografickou sekci Jakuba Langhammera by se škola v těchto disciplínách mohla posunout ještě výš, kdyby učila výhradně v angličtině. „Angličtina by měla být na univerzitě standardním jazykem, ve kterém se učí i komunikuje,“ míní proděkan.

Jak se vám povedlo umístit v první stovce žebříčku QS?

Univerzity se cíleně nesnaží probojovat v žebříčku někam dopředu. Spíše to vnímáme jako zpětné hodnocení kvality naší práce. Pro nás je potěšující, že naše umístění v žebříčku QS není jednorázové. Když se podíváme na tři poslední roky, pro které je žebříček QS dostupný, tak v něm jdeme postupně nahoru.

Což znamená?

V roce 2011 jsme se umístili na 101. až 150. místě, v roce 2012 pak jako jediný obor na Univerzitě Karlově na 51. až 100. místě. Letos jsme toto umístění spolu s lingvistikou zopakovali. Pořadí v žebříčku je hodnoceno po skupinách. Prvních padesát pozic se rozlišuje jednotlivě, dále jsou ale univerzity hodnoceny vždy ve skupinách po padesáti. Nerozlišuje se tedy, jestli jste 56., nebo 57. Vzhledem k tomu, že se porovnává několik tisíc škol z celého světa a s ohledem na mimořádně konkurenční prostředí, které dnes ve vědě panuje, je to obrovský úspěch.

Je na žebříčku QS něco specifického?

Žebříček QS je oproti ostatním hodnocením odlišný právě v tom, že univerzity srovnává nejen jako celky, ale i po jednotlivých oborech. Základní indikátory jsou přitom pro všechny obory stejné. Hodnocení kombinuje ukazatele, jako je publikační výkon a citační parametry, s dalšími indikátory hodnotícími kvalitu nebo míru mezinárodnosti studia. Kvalitu pracoviště posuzují nezávislí odborníci. Podstatné je, že tyto parametry mají pro každý obor různou váhu – tak, aby to odpovídalo charakteru oboru. To znamená, že například počet publikací má jinou váhu v humanitních a přírodovědných oborech.

Nemůže se tedy stát, že zapadne nějaký obzvláště dobrý obor, který je ale, dejme tomu, součástí průměrné univerzity?

Pokud se hodnotí univerzity jako celky, neznamená to, že je to špatně. Je ale potřeba vidět, že takové hodnocení má úplně jinou vypovídací hodnotu i účel využití. V takovém případě to spíše poukazuje na to, jaké prostředí je daná univerzita schopna nabídnout pro výuku a vědu, a nejde až tolik o dosažené výsledky. Univerzita Karlova  se v žebříčcích umisťuje obstojně, ale se svými sedmnácti fakultami, které sahají od tělesné výchovy přes přírodní vědy až po filozofii, nemůže takové souhrnné hodnocení příliš vypovídat o kvalitě jednotlivých oborů.

Co tedy stojí za tím, že jste se v posledních třech letech umístili tak dobře?

Mimo jiné jsme nastavili způsob finančního ohodnocení lidí podle výsledků jejich vědecké práce. Jako nejdůležitější ale vidím to, že jsme vytvořili autonomní prostředí pro vědecké týmy. Snažíme se vytvářet prostředí, ve kterém mohou týmy svobodně bádat, a motivujeme nadané studenty k vědecké práci.

Jaké benefity můžete čerpat z takového umístění?

Přímé benefity se dají těžko měřit. Určitě je ale přínosem posílení reputace v mezinárodním prostoru, což je benefit dlouhodobý, který se zúročí časem. Určitě je to také marketingový nástroj, který se teprve musíme naučit používat, aby nám pomáhal například při oslovování těch nejlepších studentů.

Máte ambici dostat se do první padesátky?

Musíme být realističtí. Pochopitelně bych si to přál, ale pokud se udržíme tam, kde jsme nyní, bude to mimořádný úspěch. Žebříček QS je celosvětový a například z evropských univerzit, které jsou ve stejné skupině s námi, jsou zde vynikající klasické univerzity typu pařížské Sorbonny, Freie Universität Berlin nebo univerzity v Curychu. To jsou instituce, které pro nás před dvaceti lety představovaly kvalitativně jiný vesmír, a fakt, že jsme dnes hodnoceni stejně, možná ani neumíme docenit.

Jedním z měřítek je publikační činnost. Články bývají většinou v angličtině. Nemáte pocit, že vás to znevýhodňuje?

Angličtina nás neomezuje. Je to dnes univerzální jazyk vědy, téměř všechny špičkové odborné časopisy vychází v angličtině a většina akademiků i studentů dnes čte a komunikuje anglicky. Na rozdíl od velkých jazykových okruhů, jako je angličtina nebo francouzština, je ale náš prostor specifický tím, že je malý a uzavřený – a to jak jazykově, tak prostorově. Jsme na tom podobně, jako třeba skandinávské země. Pokud chceme být skutečně světově úspěšní, musíme být otevření mezinárodnímu prostoru, což ale znamená zásadní změny v tom, jak u nás univerzity fungují.

Jaké změny by to měly být?

Pokud má univerzitu doopravdy zajímat umístění v mezinárodních žebříčcích, tak se musí změnit. Nesmí být lokální a národní školou, ale univerzitou, která má mezinárodní charakter. To například znamená, že bychom měli přednášet v angličtině, aby k nám mohli proudit zahraniční studenti i učitelé. Angličtina by měla být na univerzitě standardním jazykem, ve kterém se učí a komunikuje v rámci výzkumných týmů. Takto to dnes vypadá na prestižních univerzitách ve světě a to je stav, ke kterému bychom chtěli na naší fakultě směřovat. Ve své podstatě je to i návrat ke kořenům původního uspořádání univerzit – pouze latinu dnes vystřídala angličtina.

To znamená, že by se k vám jednou mohli hlásit studenti z ciziny a všechny přednášky by měli v angličtině?

Mně by se takový model líbil -byť je jasné, že češtiny se na Univerzitě Karlově zbavit nemůžeme a ani nechceme. Univerzita Karlova je na tom v kontextu ČR a střední Evropy sice relativně dobře, ale nemůžeme se dostat kvalitativně dál, pokud nebudeme mít přirozený kontakt se špičkovými vědci, týmy ze zahraničí a nebudeme prostupní pro výborné studenty z jakékoli části světa. Samozřejmě, můžeme chtít zůstat lokálním hegemonem, což Univerzita Karlova bezesporu je i nyní, ale je to něco jiného než mít ambici být úspěšný v mezinárodním měřítku.

Chtěl byste tedy postupně zavést přednášky v angličtině?

Ano, rád bych se o to pokusil. Přírodovědecká fakulta UK už tímto směrem jde – před třemi lety jsme například spustili systém podpory pro talentované doktorandské studenty, který označujeme akronymem STARS. Těm nejlepším uchazečům o doktorské studium, které vybereme v mezinárodní soutěži, poskytujeme výrazný bonus k jejich měsíčnímu stipendiu.

Myslíte finanční bonus?

Ano, nedáváme sice zase tak moc, ale i to, co dáváme, je pro studenty stimulující a otevírá nám to možnost výběru ze širokého pole kandidátů. V mé skupině jsme například měli konkurz na tuto jednu STARS pozici, na niž se přihlásilo šedesát lidí z celého světa.

Koho jste vybral?

Vzal jsem Číňanku, která předtím získala magisterský diplom na univerzitě ve Stockholmu. Když pak ale studenta získáte, nesmíte zklamat jeho očekávání. Musíte mu nabídnout odpovídající podmínky pro práci, aby mohl podat výkon, kvůli kterému ho lákáte. A musíte mimo jiné zajistit, aby všemu rozuměl – to znamená, že ve vědeckém týmu se musí mluvit výhradně anglicky. Spolupracujeme s Američany.

Angličtinu můžete trénovat i v rámci svého výměnného projektu Americký semestr, který na vaší fakultě funguje už dvacet let. Jak tato spolupráce s americkou Dartmouth College ve státě New Hampshire vznikla?

Je to výměnná aktivita, která vznikla spontánně na základě osobních kontaktů mezi našimi a americkými kolegy. Před dvaceti lety jsme se dohodli na tom, že budeme pravidelně učit vybranou skupinu amerických studentů. Byla to tedy aktivita, která nebyla založena na žádných formálních schématech typu Erasmus nebo oficiálních dohodách, jako jsou vládní stipendia. Výhody to má pro obě strany. Pro americké studenty je to zpestření jejich studia a předmětů, které se učí. My zase můžeme být v kontaktu s předními americkými a světovými geografy.

Před dvaceti lety taková spolupráce nebyla v Česku asi úplně běžná, že?

Před dvaceti lety teprve začínaly evropské výměnné programy a zkušeností se zahraniční spoluprací bylo málo. V té době sice Univerzita Karlova měla ve světě tradiční jméno, ale fakticky byla okrajovou postkomunistickou univerzitou. Možnost přímého kontaktu se špičkovou americkou univerzitou pro nás bez nadsázky představovala otevření dveří do jiného světa.

Co můžete nabídnout americkým studentům?

Evropa, zejména pak ta střední, je z pohledu Američanů laboratoř, jakou v USA nikde nenajdou. Vezměte si například politickou geografii, ekonomickou transformaci od 90. let, spojenou se společenskými a environmentálními změnami. To všechno jsou procesy, které jinde ve světě v podobné intenzitě a rychlosti můžete sledovat jen málokde.

Jste kromě zmiňované angličtiny limitováni ještě něčím dalším?

Jsme trochu omezeni svou vlastní minulostí. Obýváme totiž staré budovy, které byly postaveny před sto lety podle tehdejších představ, jak funguje věda. Dnes tyto budovy na Albertově obývá několikanásobně víc lidí a musí se do nich vměstnat obory i přístroje, které tehdy neexistovaly.

Jsme trochu omezeni svou vlastní minulostí. Obýváme staré budovy, které byly postaveny před sto lety podle tehdejších představ, jak funguje věda. Budova Albertov 6 na fotografii Petra Jana Juračky

Co s tím?

Přírodovědecká fakulta UK společně s Matematicko-fyzikální fakultou a 1. lékařskou fakultou UK  připravují výstavbu dvou center excelence, Kampus Albertov. Jedno z center, tzv. Globcentrum, bude zaměřeno na výzkum v oblasti globálních změn Země, druhé, tzv. Biocentrum, na výzkum v oblasti biomedicínských oborů.

Jak se vám podařilo kampus zaplatit, když pražské školy neměly možnost čerpat peníze z evropských fondů?

Kampus Albertov je financován z národních peněz. Je to ale úspěch jen částečný, protože dotace, kterou zatím máme, stačí pouze na vlastní budovy, nikoli na přístroje. Na ně budeme muset sehnat peníze sami. Výhodou ale je, že když do něčeho dáváte vlastní energii, mnohdy to funguje lépe, než když vám to sponzoruje EU.

Takže jste vlastně rád, že jste na peníze neměli nárok.

Tak bych to úplně neřekl. Je ale pravda, že skutečnost, že na rozdíl od regionálních univerzit na tyto peníze nemůžeme dosáhnout, pro nás znamenala obrovskou motivaci k tomu, abychom vymysleli jiné cesty. Je frustrující, když fakulty sdružené v tomto projektu, které patří mezi absolutně nejvýkonnější vědecké instituce v zemi, nemohou dosáhnout peněz na přístrojové vybavení a nové laboratoře pro své nejlepší týmy. Ale zdá se, že právě toto se změní a v dalším programovém období by měly být evropské peníze dostupné i pro pražské školy.

Až kampus postavíte, předpokládám, že pro vás pak bude snazší lákat k vám nejen zahraniční studenty, ale i učitele. Jak jste na tom vůbec nyní se zahraničními učiteli? Je těžké je sem dostat?

Máme dnes dost mechanismů a programů, jak k nám dostat zahraniční kolegy, většinou ale jde o formální výměny. Hostující profesor přijede do Česka, po určité období přednáší na fakultě a pak zase odjede.

Tedy aby se přímo zapojil do práce konkrétního pracoviště a týmu, to už se často nestává?

Jen velmi zřídka. Tím se zase vracím k té jazykové bariéře. To, že by k nám někdo přijel na dva nebo tři roky a strávil tu část své akademické kariéry nebo že by se k nám v rámci výběrového řízení přihlásil někdo ze zahraničí, je výjimečné, přitom ve světě je to zcela běžné. Malé země, které kvůli jazykové bariéře tento přístup změnily, dokazují, že to jde a že to funguje. Mám na mysli třeba Skandinávii nebo Nizozemsko.

Jakub Langhammer (* 1969)

Od roku 2010 je proděkanem Přírodovědecké fakulty UK pro geografickou sekci a informační technologie. Vystudoval odbornou geografii zaměřenou na fyzickou geografii na PřF UK, přičemž část studia absolvoval na Université de Paris – Sorbonne a University of Amsterdam. V roce 1993 mu byl udělen titul Mgr. O šest let později získal na PřF UK v Praze titul Ph. D. V letech 2003-2005 studoval na Open University Business School studijní program MBA. Od roku 2010 je docentem v oboru hydrologie. Zabývá se změnami vodních toků a říční krajiny, zejména vlivem změn využití území na průběh a následky povodní.